1. Pomůcky pro sběr hmyzu

Hmyz můžete sbírat z pouhé lidské zvědavosti a touze prohlédnout si drobného živočicha zblízka, kvůli odbornému studiu a nebo třeba jen pro radost a zařazení do soukromé sbírky. Amatéři však rychle zjistí (a experti už to dávno vědí), že bez řádného vybavení se v terénu neobejdete.

Sběr hmyzu

Nejprve však něco k samotnému sběru hmyzu. Ten se dělí na individuální a kvantitativní:

Individuální sběr probíhá ručně nebo pomocí pomůcky (která ale znemožňuje nebo značně stěžuje kvantifikaci). Tento druh sběru je přiznačný pro amatérské sběratele.

Kvantitativní sběr vám poskytne jasné veličiny, které sběr definují (např. počet smyků, doba expozice či velikostí plochy) a je tudíž hojně používáný hlavně odborníky.

Důležitost sběrného prostředí

Základem úspěšného sběru je nutný výběr správného prostředí. K tomu je potřeba znát alespoň obecné ekologické nároky druhu, který máme v plánu sbírat. Určitě nebudeme očekávat a hledat střevlíka písčinného (Cicindela hybrida Linnaeus, 1758) na květnaté louce. Je vhodné vybrat si správný biotop (např. území bývalé pískovny) a zároveň hledat atraktivní místa tyou osluněné planiny bez vegetace. Prostředí a druh sbíraného hmyzu tak výrazně ovlivňuje volbu sběrné metody.

Prostředí pro sběr hmyzu

Nejjednodušší a zároveň nejméně nákladná metoda je sběr ručně, tedy bez použití pomůcek. U této metody ale až příliš často zjistíme, že:

• naše prsty jsou příliš silné a neohrabané na manipulaci s malými živočichy a jejich měkkými těly.
• nebo jsou naopak příliš jemné při lovu hmyzu pod zemí nebo kůrou.

Sběratelské pomůcky

Základní sběratelovou pomůckou je pinzeta. Je jich spousta typů o různých délkách, tvarech a tvrdostech. Tvrdost si zvolíme podle velikosti a charakteru sbíraného hmyzu (např. nejjemnější entomologickou pinzetou se nemusíme bát stisknout, protože jedince nerozdrtí).

Další praktickou pomůckou je exhaustor. Složení se může lišit podle výrobce, ale vždy to je nádobka s dvěma vývody, opatřenými povětšinou hadičkou. Funguje na principu podtlaku, který vytváříme ústy nasávaním vzduchu na jednom konci exhaustoru. Takto lze chytat i ten nejdrobnější hmyz, jakým jsou například mšice (Aphidoidea). Exhaustory jsou k dostání v nejrůznějších velikostech a průměrech hadiček.

EXHAUSTOR

Poslední, dnes zmíněnou metodou bude lov entomologickou síťkou. Síťka se skládá z

• hole (dnes už vyráběné především z odolného duralu),
• rámu (skládací nebo pevný, většinou kruhového tvaru)
• samotné sítě, pytle ze tkané textilie

Entomologická síťka se hodí na lov letícího hmyzu (i takového, který by nám snadno mohl uletět). Síťka však určitě není vhodná pro smýkání porostů a větví, protože hrozí protrhnutí jemného pytle. Na tento způsob lovu je vhodná jiná pomůcka, kterou si popíšeme příště.

Ukládání hmyzu

Pytel o průměru 35 cm

Když už se nám tedy podařilo něco ulovit, budeme pravděpodobně řešit, kam hmyz dočasně uložit. Na to jsou vhodné sběrné lahve (vhodné pro živý i usmrcený hmyz). Jsou vyrobené z polyethylenu a s uzávěrem na závit.

Budeme-li chtít uchovat hmyz živý, použijeme na láhev loveckou zátku z korku, která má v sobě ještě menší otvor. Těsný uzávěr na závit naopak využijeme tehdy, když lahev použijeme jako smrtičku a potřebujeme, aby nám smrtící látka nevyprchala. Jako náplň do smrtičky je vhodná korková drť (popřípadě piliny, či papír), která pohltí smrtící jed (octan ethylnatý).

Sáčky na motýly

Pro uložení velmi drobného hmyzu s měkkým tělem, které by se při vysušení zdeformovalo, je vhodná fixační kapalina (70% líh). Speciální funkci má další předmět, jimž je sáček na motýly. Jsou to papírové obaly různých velikostí, které uchovají do doby příchodu domů motýly živé a s nepoškozenými křídly.

Autor: David Mazáč